FC Slovan Liberec | Den co den se modlím za výhru Slovanu, usmívá se člen Dvorany slávy Ladislav Škorpil
Menu Další Zavřít Zavřít
26.05.2015

Den co den se modlím za výhru Slovanu, usmívá se člen Dvorany slávy Ladislav Škorpil

Dominik Jakubec
Liberec – Všechny dosavadní účasti našeho týmu ve finále domácího poháru měly jednoho společného jmenovatele – trenéra Ladislava Škorpila. Ten přišel do našeho klubu po polovině sezony 1998/1999 a hned z toho málem byla účast v Poháru UEFA.

Jak na tuto sezonu, kdy jste se ve Slovanu začal působit, vzpomínáte?
Nebylo to tehdy jednoduché. Když jsem do Slovanu na jaře 1999 přišel, bylo to kvůli tomu, že hrál na spodku tabulky. Přesto se ale tehdy v Liberci hovořilo o touze dostat se do evropských pohárů. Postupně jsme se zvedali ze sestupových příček až na deváté místo a zároveň jsme si ještě zahráli finále poháru.

A s tím přišla i možnost poprvé zavítat do pohárové Evropy.
Čekala nás Slavie a myslím, že nás tehdy v prodloužení sestřelil Pavel Horváth zlatým gólem. Snažili jsme se tu touhu po evropských pohárech naplnit, ale tehdy nám to ještě nevyšlo. Dočkali jsme se až o rok později proti Ratíškovicím. Měli jsme tehdy našeho famózního střelce Lazzara Liuniho a přes Ratíškovice jsme se konečně do Evropy dostali.

Ladislav Škorpil, od letošního roku člen klubové Dvorany slávy

Bylo těžké najednou po Slavii jít o rok později do finále jako favorit, když vás čekal druholigový soupeř?
Poprvé jsem byl ve finále s Duklou v roce 1997 a to dopadlo naprosto stejně, jako pak o dva roky později – prohráli jsme se Slavií po prodloužení, když rozhodl zase Pavel Horváth. Tehdy jsme byli spíše outsider, ale i tak jsme proti Slavii sahali po výhře. I díky oběma předchozím zkušenostem už jsem to měl trochu zažité a podle toho jsem i mluvil před zápasem – šanci má i outsider, otázkou je, kolikrát z deseti utkání může uspět. Může to zvládnout dvakrát nebo třikrát, případně ještě jednou na penalty, ale pak jde o to, který ze zápasů zrovna vyjde na ten jeden konkrétní. My naštěstí zápas proti Ratíškovicím zvládli.

Vybavuje se vám ještě první cesta Pohárem UEFA?
Samozřejmě! Nejdřív jsme zvládli historicky první zápasy v pohárech s Norkköpingem, což byl takový předzápas před dosud nepoznaným vrcholem – dvojutkáním s Liverpoolem. Tehdy se dokonce na našem stadionu ještě stavěly stožáry s umělým osvětlením, aby se pod ním pak mohlo hrát.

Zmíněné dvojutkání asi muselo být tehdy velkou odměnou?
S Liverpoolem to byl nezapomenutelný zážitek pro nás všechny. Začalo to zápasem na jejich půdě, který byl i po naší prohře 0:1 laickou i odbornou veřejností hodnocen velmi vysoko. Mohli jsme dosáhnout i lepšího výsledku, ale odrbali nás o jednu penaltu za evidentní držení Liuniho ve vápně. To ovšem rozhodčí neodpískal. Těsně před koncem jsme pak po sérii chyb dostali jediný gól zápasu. Odveta byla provázená gólovou úrodou, doma jsme prohráli 2:3. Celkově to byl pro Slovan velký zážitek.

Po postupu do nejvyšší soutěže se jednalo o jednoznačně největší úspěch, jak to bylo vnímáno uvnitř klubu?
Bylo to nepochybně obrovským povzbuzením do další činnosti. Šlo o dobu našeho výkonnostního vzestupu, koneckonců v roce 2000 se vyhrál pohár a od té doby to Slovan nezopakoval. O dva roky se dokonce podařilo i vyhrát poprvé ligu. Vedení se tehdy snažilo zkvalitnit kádr a čím máte lepší kádr, tím líp se s ním pracuje.

Na další finále si Slovan počkal až do roku 2008, proti Spartě ale i přes postup do pohárů mělo poněkud trpkou příchuť.
Tehdy to bylo smutné. Prohrát na penalty, to vždycky hrozně mrzí – jedni hráči skáčou radostí, druzí sedí na trávníku a roní slzy. A my patřili do té druhé skupiny. Nebyli jsme tolik horší, než Sparta, a o to víc to možná bolelo. Když se prohraje 0:4, tak to kolikrát není tak hrozné, jako když už máte triumf skoro v ruce, ale ono vám to vyklouzne. Byla to moje čtvrtá účast ve finále, třetí se Slovanem, a z těch čtyř finále na Strahově jsem jednou vyhrál, dvakrát prohrál v prodloužení a jednou po penaltách, takže jsem si tam toho roztrpčení užil dost.

Objevovaly se hlasy, že vzhledem k tomu, že Sparta bojovala o titul a Slovan už měl poháry jisté, chyběla zápasu motivace a náboj. Dorazila také nízká návštěva, vnímal jste to?
Netahal bych do toho motivaci, protože ta by měla být naprostou samozřejmostí! Do každého zápasu přece musí hráč chtít dát všechno. Na druhou stranu, nějaká bouřlivější atmosféra by možná mohla hráče spíš vyburcovat k nadstandardním výkonům, ale neberu to tak, že by to tehdy rozhodovalo. Sparta zkrátka potvrdila svou kvalitu a my nedokázali naplnit své ambice.

Jak vidíte situaci před letošním finále?
Liberec je na tom zase trošku jinak, než dříve. I když, já vždy ctil hlavně postavení Slovanu z hlediska dlouhodobé tabulky, protože od sametové revoluce je Liberec historicky na třetím místě za Spartou a Slavií v počtu získaných bodů, a to i přesto, že za dobu Československa má na kontě snad dva ročníky. O to větší má nyní Miroslav Pelta radost, když se coby jablonecký patriot dívá na letošní tabulku a je to obráceně, než jsme byli zvyklí.

Je podle vás možné jeden z týmů před utkáním favorizovat?
Ono se vždycky mluví o někom jako o favoritovi, nebo se řekne, že žádný favorit není a je to vyrovnaný. Jenže to je pohár. Tam jde jen o jeden aktuální výkon. Hraje se pod podstatně větším tlakem, než v dlouhodobé soutěži. Rovnat se s tím dají tak možná závěrečná ligová kola, když se hraje o titul, sestup nebo poháry a neexistuje možnost zaváhání napravit. Tak to totiž v poháru je, chybovat nemůžete. Na hráčích je pak jiný tlak, větší obava neudělat chybu. Z tohohle pohledu pak takzvaní outsideři mají v pohár větší šanci, než v lize, takže bych neřekl, že má už teď jeden z týmů k poháru blíž.

Budete utkání sledovat?
Samozřejmě, že budu. Dokonce jsem byl panem ředitelem Kleiblem směrován k tomu, abych se účastnil osobně na místě, ale když se podívám do svého diáře, vypadá to spíš tak, že skončím jen u televize.

A jaký výsledek osobně očekáváte?
Den co den se modlím za vítězství Slovanu, abych mohl v létě letět na první utkání v Evropské lize. Zároveň ale čekám, že to budou mít hodně těžké. Nejde totiž jen o pohár, ale také o to, jestli pátý z ligy půjde do Evropy, nebo ne. Na Liberec tak bude tlak nejen ze strany soupeře, ale také ze strany Příbrami, která bude mít eminentní zájem na výhře Jablonce. Nebude to tedy nijak jednoduché, ale věřím, že to můžou zvládnout.

Zatím naposledy si náš tým zahrál finále poháru v roce 2008. Jak si proti Spartě vedl a jak na tuto dobu vzpomíná sportovní ředitel Jan Nezmar? To se dočtete na našem webu.

Posted by FC Slovan Liberec on 25. květen 2015

Generální partner
Preciosa
Hlavní partneři
Pražská plynárenská T-Mobile Renomia Nike Pivovar Svijany Canis
Další partneři
Mocca SKI Ještěd
Mediální partneři
rtm plus Český rozhlas Liberec