Tehdy ještě náš tým ani zdaleka nepatřil mezi historicky nejúspěšnější české kluby, jako je tomu dnes. Naopak, hrál teprve svou šestou sezonu v nejvyšší české lize a do té doby nejlepším umístěním Slovanu byla 4. ligová příčka. V českém poháru se dokonce dosud nedostal dále než do 3. kola, to se ale v ročníku 1998/99 změnilo.
V lize se sice našim hráčům tolik nedařilo a hlavním cílem se tak v závěru sezony stala zejména pojistka záchrany, která přišla ve 29. kole po remíze na hřišti Chmelu Blšany (nakonec jsme skončili devátí). Zato pohárové tažení bylo velmi úspěšné. Přes Neštěmice, Českou Lípu, Mladou Boleslav a Opavu si Slovan vyšlapal cestu do semifinále, kde 4:1 přehrál domácí Drnovice.
Finálovým soupeřem nám 25. května 1999 byla pražská Slavia, která v té době v lize bojovala s Teplicemi o druhou příčku zajišťující předkolo Ligy mistrů. V případě, že by ho získala, by Slovanu stačila dokonce i finálová účast k postupu do evropských pohárů, k úplné jistotě ale ten den potřeboval vyhrát.
Duel nabídl napínavou podívanou až do samého konce. Slovan však měl za sebou v květnu do té doby již dalších šest soutěžních zápasů a únava se zejména v závěru naplno projevila. Nakonec více zbývajících sil prokázala Slavia, která navíc hrála na domácím stadionu na Strahově, a v prodloužení rozhodl o její výhře Pavel Horváth.
Trpký osud našeho týmu dokonali sešívaní po posledním kole, kdy nakonec v celkovém pořadí obsadili vinou horšího vzájemného zápasu s Teplicemi až třetí místo a museli se smířit „pouze“ s účastí v Poháru UEFA pro vítěze domácího poháru, protože někdejší Pohár vítězů pohárů (PVP) zažil v sezóně 1998/99 svou derniéru. Slovan si na svou první cestu do fotbalové Evropy musel ještě počkat. Jak se ale později ukázalo, čekání trvalo pouze rok.
SK Slavia Praha – FC Slovan Liberec 0:0 (0:0), po prodl. 1:0
Branky: 97. Horváth.
Diváci: 4 963.
Slavia: R. Černý – P. Vlček, A. Petrouš, K. Rada, Labant – Lerch, Ulich, Horváth, Skála (77. Dostálek) – Luděk Zelenka (61. Malár), Vágner
Slovan: Kinský – Pilný, Novotný, Marek, Lexa – Čapek, Breda, Janů, Michalík (96. Čupr) – Kincl (46. Jarošík), Liuni. Trenér: Ladislav Škorpil.
Finále z pohledu aktéra:
"V lize se nám tehdy moc nedařilo, ale v poháru to z naší strany byla docela spanilá jízda. V hlavě mi zůstává hlavně zápas s Drnovicemi, bylo to tuším semifinále, kdy jsme na jejich hřišti zvítězili jednoznačně 4:1. Naše mužstvo bylo velmi silné, hráli tu třeba Jiří Novotný, Jiří Jarošík nebo Marek Kincl, prostě tu byly i hvězdy. Byli jsme dobře sladění a v poháru jsem odehráli řadu dobrých zápasů."
"Co se toho samotného finále týče, vzpomíná se na to těžko. Byl to docela vyrovnaný zápas, i když Slavia byla trochu favorizována a nastřelila několik tyček. Také měli velmi dobré mužstvo a nakonec v prodloužení díky gólu Pavla Horvátha vyhráli. Musím uznat, že byli po většinu času lepším týmem a vyhráli asi zaslouženě, i když až v prodloužení."
"Pohár jsme chtěli hodně vyhrát, protože už samotný postup do finále byl jeden z největších tehdejších úspěchů Slovanu. Byl to takový další milník po postupu do ligy, mohly se hrát evropské poháry. Dokonce jsme měli i předtištěná trička, někde ho doma ještě mám a nosím ho na zahradu, zkrátka jsme do toho šli s vírou, že vyhrát můžeme. Do poslední chvíle jsme doufali a bohužel rozhodlo až to prodloužení."
"Celkově byla tehdy naše cesta pohárem i tak úspěšná, na rozdíl od ligy. Ale lépe si samozřejmě pamatuji zejména tu euforii o rok později, kdy jsme pohár dokázali vyhrát. Na to se vzpomíná přeci jen snadněji, než na prohrané finále."
