Byla ukončena sezona ČFL, která se nedohraje stejně jako minulý rok. Co na to říkáte? Velká škoda, že se soutěž nedohrála alespoň částečně. Velká škoda hlavně pro mladé hráče. Když budu mluvit za naše béčko, tak hráči, pro něž je období přechodu z mládežnického do dospělého fotbalu hodně důležité, odehráli minimum zápasů. Nemohou se rozvíjet tak přirozeně jako za obvyklé situace. Nejsem natolik zasvěcený, abych mohl cokoliv kritizovat, nevím, jestli šlo udělat víc. Třeba z hlediska statistik, jak se nákaza šíří na hřištích, jestli jsou velká čísla nebo malá... Jestli se zkrátka nedalo nastavit, že by se amatérské a hlavně mládežnické soutěže nějakým způsobem za opatření hrály. Fotbal je hra a ze své podstaty se hrou lidi baví. Děti přišly o podstatnou složku odreagování, co se týče běžného života. Neměly tréninky i zápasy, protože se nemohlo a ani nebude moct hrát. To vidím jako velké mínus pro mládež, nejen z hlediska vzdělávání ve školách, ale také sportovní aktivity a společnosti celkově.
Mrzí to i z toho pohledu, že se sezona vyvíjela slibně? Po osmi kolech jste byli šestí. Ani nemyslím na tabulku, protože závisí i třeba na losu soupeřů a podobně. Nejde mi o výsledek, ale vážně spíš o to, že se určitá generace nemůže rozvíjet tak, jak je v zápasové praxi přirozené. Svým způsobem to odnáší. Umístění je druhořadé, jde spíš o soutěž jako takovou.
V B-týmu vedete řadu hráčů, kteří se nacházejí v kritickém sportovním věku a přecházejí do dospělého fotbalu. Jaký na ně bude mít situace dopad? Ano, nejhorší je právě přechod z mládežnického fotbalu, který se od dospělého liší. Když budu mluvit o třetí lize, tak největším problémem zůstala absence konfrontace se zkušeným fotbalem. V lize máme spoustu mužstev, která nejsou béčka a jsou civilními týmy. Hraje za ně spousta ostřílených hráčů a konfrontací se člověk naučí víc než v kategoriích, jež jsou věkově omezené a uzavřené. Největší problém tedy vidím v chybějícím střetávání se s dospělým fotbalem, tak aby si na něj hráči mohli co nejrychleji zvyknout.
Bez zápasu je navíc asi motivace hráčů menší, ne? Asi každý fotbalista má radši utkání než trénink... To určitě. Měli jsme teoreticky výhodu, že jsme mohli trénovat bez početního omezení, ale když jsem viděl (ne)trénovat naši mládež... Práce koučů si zaslouží obrovský obdiv, protože situace byla velmi složitá. Dělat tréninkovou jednotku pro hráče ‚face to face‘ je problematické, hráče to může bavit čtrnáct dní, ale pak mu chybí kamarádi a vzájemné střetávání se na hřišti. Trénink jeden na jednoho nemá s fotbalem nic moc společného, jde spíš o individuální rozvoj a fotbal je kolektivní sport. Když chybí parta, je to znát. Motivaci není lehké udržet, ale pořád máme jednodušší roli než třeba škola. Kluci alespoň byli zvyklí dělat, což je baví, ale učení děti zase tolik nebaví, takže mají motivaci ještě horší. Je vidět, že ve chvíli, kdy se opatření rozvolnila na dvanáct a teď dvacet hráčů na tréninku, úroveň okamžitě stoupla. Kolektiv se motivuje totiž sám.
B-mužsto #FCSL i všechny mládežnické týmy Akademie FC Slovan Liberec mají definitivně po sezóně. Ani ročník 2020/21 se v amatérských a mládežnických soutěžích nedohraje. https://t.co/6iQnT2yxIC
— FC Slovan Liberec (@FCSlovanLiberec) May 4, 2021
Může mít dlouhotrvající stav dopad v odchodech hráčů z fotbalu, nebo si naopak třeba uvědomí, jak moc jim fotbal chybí a že se mu chtějí věnovat ještě důkladněji? To si netroufnu říct. Myslím, že ve velkých klubech první varianta až takový problém nebude, přestože byl trénink omezený, v režimu jeden na jednoho probíhal... V menších oddílech můžeme narážet na potíže, hráči se třeba půl roku ani neviděli. Ukáže se, vyjdou statistiky, uvidíme, kolik týmů to zabalí, nebo nezabalí, ale netroufnu si predikovat.
Jak se proměnila práce trenéra? Přece jen výrazně ubyla zápasová praxe... To by spíš zodpověděli mládežničtí trenéři. Jelikož jsme jako B-tým pokládáni za profesionály, až takový výpadek jsme naštěstí neměli. Ale mládežníci... Co vidím, musela se práce kolegů rapidně změnit a vyslovuju jim veliký obdiv. Bylo potřeba se naučit spoustu věcí, s hráči se chvílemi viděli jen přes Zoom, přesto vnesli do tréninku mnoho zajímavých věcí. Posilovali, připravovali videoanalýzy, byli hodně s hráči v kontaktu a snažili se je psychicky držet. Pak se bylo možné vídat jeden na jednoho, teď při trénincích po dvaceti jde i o otázku administrativy. Musejí se vyplňovat čestná prohlášení, takže se z trenérů stali i trochu sekretáři. Panuje úplně jiný styl funkčnosti realizačních týmů, ale vážně klobouk dolů před našimi mládežnickými trenéry.
Do další sezony asi zbývá jediné přání, že? Aby se konečně hrálo až do konce... Musíme tomu všichni věřit. Doufáme, že se i díky očkování situace pohne a to, co jsme zažili, zažíváme naposledy. Nedokážu si ani představit, že by příští rok měla znovu situace ovlivňovat mládežnické tréninky i vzdělávání, co se týče školy. Byl bych rád, stejně jako všichni, kdyby to tentokrát bylo naposledy.