Co říkáš na zápas, který jsi většinu času sledoval z lavičky? Bylo to hodně ubojované, šance na obou stranách. Myslím, že je remíza spravedlivá a v penaltách už jsme pak měli víc štěstí.
Podobná gólmanská rošáda není úplně běžná. Obvyklá není, ale jde spíš o takovou psychologickou hru pro soupeře. Když se střídá gólman, protivníkovi začne šrotovat v hlavě, že třeba umí chytat penalty. Naštěstí nám to vyšlo, takže asi dobrý tah.
Kdy ses o střídání dozvěděl? Komunikoval jsem s trenérem brankařů Markem Čechem, situace vyplynula až během prodloužení. Mohlo přijít zranění a poslední střídání by třeba ani nebylo možné. Pak jsem se modlil, aby Slovácko nedalo gól ještě v poslední minutě prodloužení, což by bylo hodně blbé. V penaltách pak už má brankář vždy navrch, protože nemá co ztratit. Potvrdilo se to i tentokrát.
Měl jsi nasledované střelce? Spíš šlo o instinkt. Když jsem jednu penaltu chytil, věřil jsem si, že chytnu i další. A naši střelci byli neomylní, patří jim velký dík.
Co chycená penalta Pavla Dvořáka, která mířila doprostřed brány? Koukal jsem, jak si hráč nabíhá a říkal jsem si, že by mohl zkusit vystřelit doprostřed, když viděl, že jsem první střelu skoro měl. Přesně to se stalo. Jednou, proti Slavii, už se mi vyplatilo, že jsem zůstal na středu a tentokrát podruhé.
Pomohlo, třeba z hlediska sil v prodloužení, že jste o víkendu nehráli zápas? Těžko říct. Podle mě nebylo vidět, že bychom měli víc sil. Byla větší chuť, motivaci měli sice domácí také, protože porazili Slavii… Byli jsme šťastnější.
Možná je na čase se považovat za penaltového specialistu, ne? Penaltu jsi chytil v Uherském Hradišti i v listopadu 2018. Ne, to ne (směje se). Měl jsem jen správný instinkt a naštěstí nám to vyšlo.
Koho si přát do další fáze? Máme domluvené role tak, že pohár chytá Míla (Knobloch). Zápas odchytal dobře a výhra je z 95 % jeho zásluha. Spíš tak záleží, koho si bude přát Míla než já.
