Působíte u kategorií U14 a U15, zároveň připravujete gólmanky A-týmu žen. Vidíte rozdíly v přípravě mužů a žen? Shodou okolností mám v kádru ženského áčka mladší holky, dvě sedmnáctileté a jen jednu starší. Největší rozdíly jsou spíš mentálního rázu v nastavení hlavy. Z hlediska jiných věcí okolo samotného chytání rozdíly nevidím. Kvalitou kategorie vlastně odpovídají.
A samotný trénink gólmanek vypadá jinak? Připravujete je na trochu odlišné herní situace? Utkání žen mi vždy přišla přímočařejší... Neřekl bych, že se liší výrazně nebo že bychom řešili jiné věci. Plus minus se zabýváme tím stejným: postavením, situační pozicí při standardkách i hře jako takové. Vnímám lehké nedostatky, holčiny, které mám na starosti, neprošly totiž v minulosti speciálními, ryze gólmanskými tréninky. Jsou ale šikovné. Pracujeme tedy na řízení hry, organizaci obrany i standardkách. Máme velký prostor pro zlepšení, pracujeme na všech aspektech moderního gólmana.
To jsou které? Hra nohama, vysoké postavení, celkové vykrývání úhlů, postavení při standardkách, organizace obrany... Můžeme se v těchto směrech posouvat a zlepšovat, což je velká motivace.
Co například tréninkové dávky. Nemají kluci ve fyzické výdrži trochu navrch? Třeba v tréninkovém nasazení určitě problém není, holky jsou nastavené dobře. Všechny fotbal hodně baví, trénují rády a chtějí se zlepšovat. Co se týče fyzického zatížení a srovnání... Kluci jsou na tom možná lépe silově, dynamičtěji, ale nemyslím, že by holky ztrácely na výdrži. Je to podobné. Parametry jsou obdobné, rozdíl je možná jen v dynamické úrovni, která vychází ze silového aparátu.
U ženského týmu přetrvával během koronavirových opatření problém s dojížděním, protože je řada z hráček z jiného regionu. Hádám, že se současný stav příliš nezlepšil. Trochu s tím bojujeme, situace není zrovna příznivá. Dřív jsme měli jednu gólmanku Zuchy (Kateřina Zuchová), která je v současné době delší dobu mimo kvůli zranění. Sháněli jsme tedy další a na zkoušku přišla Terka Fuchsová. Nakonec svolila, že k nám přejde. Dvě gólmanky jsme jsme doplnili ještě brankářkou z dorostu a juniorek, která je stejně stará jako Terka. Naty (Skiba) je ovšem z Polska, což nám situaci taky trochu komplikuje. V ideálním případě bych měl na trénincích tři gólmanky, ale covid a zranění způsobují, že se pohybujeme v počtech dva a jedna.
Aktivní hráčskou kariéru jste teprve ukončoval v červenci minulého roku, lákalo vás trenérské angažmá v Liberci? Byla to jasná volba? Jsem liberecký odchovanec a po konci kariéry jsem přemýšlel, co dál. Oslovil mě Lišák (Jiří Liška), že by chtěl zdejší akademii zkvalitnit. Dát jí tvář. Obrátil se na mě, jestli bych mu nepomohl. Odpověděl jsem, že ano a tak vzniklo spojení s ženským fotbalem. Do toho jsem přes ředitele akademie přebral jako trenér brankářů kategorie U14 a U15.
Byla rozhodující i vize, kterou klub v rámci akademie má? Řekl bych, že vizi má asi každý tým. Všichni by rádi mládežnický fotbal dělali na co nejvyšší úrovni, záleží na podmínkách. Osobně mě lákalo, že jsem dlouhou dobu chytal a posbíral zkušenosti i vědomosti ve smyslu cítění gólmana v určitém věku. To bych chtěl klukům i dívkám předávat tak, aby se dokázali zlepšovat a dokázali jsme z nich vychytat brankáře do dospělého fotbalu, což se Slovanu v minulosti dařilo a stále daří. Šlo o motivaci přispět svým dílkem k tomu, aby v Liberci vyrůstali kvalitní gólmani.
Teď pro čtenáře, kteří ženský fotbal třeba tolik nesledují. Jak si vede náš A-týmu v celorepublikovém porovnání? Minulou sezonu skončil na třetí pozici, což je určitě dobré umístění. Aktuálně je trochu složitější doba, tým tvoříme a snažíme se ho zlepšovat. Strašně hráček vypadává nemocemi, vlivy zranění a základna ještě není taková, abychom měli dostatečné množství hráček. Fungujeme hodně i tak, že třeba půlka týmu bydlí v Praze. Přichází k nám holčiny ze Slavie, Sparty... Rádi bychom se pohybovali za trojicí Sparta, Slavia, Slovácko, tyto týmy mají kvalitní kádry. Za ně bychom se chtěli pasovat, tlačit na ně a posouvat se dál.
A jak je to s akademií? Myslím, že je u nás akademie dobře nastavená a má kvalitní trenéry i vedení. Realizační týmy jsou dobře obsazené a vše se točí pouze okolo otázky počtů. Dřív bylo víc hráčů přicházejících do fotbalu. Síto neexistovalo tak velké, ve fotbale zůstávalo malinko víc sportovců. Teď se trochu děti rozmělňují, ostatní sporty si také ubírají talenty. Abych odpověděl, ve fotbalovém prostředí pracujete hlavně s hráči, kteří chtějí pracovat a hrát fotbal, i když je kvalita trochu rozmělněná do ostatních sportů. Pokud se z každé kategorie podaří prosadit pár jedincům do chlapského fotbalu, je to super a ukázka toho, že akademie má smysl. Že cesta někam vede.
To se možná dostáváme k celospolečenskému problému. Dětí holdujících pohybu ubývá, pociťují to i jiné sporty. Vidíte to tak? Máte srovnání z let, kdy jste aktivně působil v mládeži... Musím na začátek říct, že jsem si žádnou takovou studii nedělal a budu vycházet pouze z osobních pozorování. Dřív bývalo sportovců všeobecně víc. Ke sportu – jakožto fyzické aktivitě – to děti táhlo, neexistovalo tolik ostatních vyžití jako jsou třeba esporty. Myslím, že čísla se trochu utlumila. V minulosti se většina času trávila všeobecným pohybem, který vás rozvíjel. Děti měly základ. Mám pocit, že aktuálně se situace trochu obrátila. Pokud rodiče děti nevedou a nevytvoří jim ke sportu vztah, tráví čas spíš u počítačů a mobilů místo fyzické aktivity.
Ztížená situace ohledně pandemie koronaviru trvá už rok, nebojíte se, že by mohla děti i děvčata, která nehrají profesionálně, od fotbalu odradit? Je to dlouhá doba. Co se týče ženského týmu, znovu začínáme hrát. Udržet hráčky nebude těžké. Není to o tom, že by se fotbalem živily, hrají ho proto, že mají sport rády. Nemusíte tak ani přemýšlet nad tím, jestli je odradí, že se nehrálo. Všem nám to sice vadí, ale nic s tím neuděláme. Co se týče kluků, každý chybějící rok ve výchově hráčů v jakékoliv věkové kategorii je znát. Nemají zakončení tréninkový mikrocyklus zápasem a po takhle dlouhé době se to na hráčích projeví. Za mě je špatně, že se v takové míře nemůže hrát. Rozumím závažnosti situace, ale nemyslím, že by omezení měla být až tak přísná.
Teď k vám. Kam byste se osobně chtěl posunout? Úplně jsem nepřemýšlel, kam bych se chtěl vyprofilovat. Skončil jsem nedávno, čímž se mi uvolnil určitý časový prostor. Vyplňuji ho prací – trénováním, ale také rodinou. Můžeme teď se ženou a dvěma dětmi, které působí rovněž v akademii Slovanu, trávit víc času spolu. Neženu se do nějakých časově náročnějších pozic. V nejbližší době bych si chtěl dodělat UEFA A brankářskou licenci, UEFA A licenci už mám. Až děti malinko povyrostou a budou soběstačnější, pak budu přemýšlet nad tím, jestli jsou pro mě aktuální pozice uspokojující, nebo bych se chtěl posunout dál.
Vedete děti ke gólmanství? Hádám, že předpoklady po vás zdědily... Dceře je deset a začíná s fotbalem až teď. Způsobila to možná i doba. Ostatní koníčky jako gymnastika jí nefungují a viděla, že my alespoň částečně jedeme dál. Začala chodit na fotbal, chytlo jí to a vydržela. Nemyslím každopádně, že by chtěla jít chytat. To asi ne. Ben, který je v U7, to má naopak. Jak chodil na zápasy, kdy jsem ještě hrával, odkoukal to a je z brankářství nadšený. Nechci ho jako trenér profilovat v takto nízkém věku, přijde to později. Ale chytání ho baví a občas si uděláme doma na zahradě gólmanské tréninky. Zavání to tím, že by chtěl v mé stopě pokračovat, ale je ještě brzy. Má čas.
