ZAJÍMAVÝ ROZHOVOR S KONDIČNÍMI TRENÉRY

Ahoj kluci, v Akademii mládeže působíte v roli kondičních trenérů. Kdy a jak vzniklo spojení s naší akademii a jaké kategorie máte na starosti?

Jan Kubista: “Ahoj. Moje působení v akademii vzniklo úplně náhodně. Viděl jsem na instagramu inzerát, na který jsem se ozval. Po 14ti denní zkoušce jsem se s ředitelem akademie panem Silovským domluvil na spolupráci. V akademii mám na starosti kategorie U16 - U19 plus ještě B tým.”

Vojtěch Nohava: “Ahoj, součástí akademie jsem od listopadu 2019. Bývalý kondiční trenér A-teamu a můj bývalý kolega ze studií při UK FTVS Egon Kunzmann mi dal doporučení na Akademii mládeže Slovan Liberec a tak jsem se rozhodl oslovit ředitele akademie Petra Silovského, se kterým jsme se posléze domluvili na vzájemné spolupráci. Měl jsem primárně kategorie U12 - U15. Nyní jsem zapojený v tréninkovém procesu U12 - U19 + B team.”

Co bylo vaší náplní před přijetím této výzvy, kdy jste navazovali na práci Petra Hejného, který odešel do Táborska a Tomáše Pupkaye, který se už věnuje pouze A-týmu?

Jan:“Po ukončení aktivní kariéry jsem působil jako učitel tělocviku a němčiny na základní škole. Návrat do vrcholového sportu jsem uvítal, protože fotbal je můj nejoblíbenější sport a být součástí akademie ligového týmu se neodmítá.”

Vojtěch:“Po ukončení aktivní kariéry v roce 2014 jsem působil jako kondiční trenér mládeže a atletický trenér v klubu SK Střešovice 1911 u kategorií U12 - U15. Od roku 2015 v klubu TJ Bohemians 1905 u kategorií U12 - U19 až do roku 2019.”

Jak se podařilo navázat na práci vašich kolegů?

Jan:“Myslím si, že se snažíme držet toho, co tu kluci nastavili. Dodržujeme tréninkový mikrocyklus, který tu byl zaběhlý a právě pomocí GPS systému ho můžeme hlídat. Doufám, že se nám bude dařit fyzicky hráče připravovat pro přechod do dospělého fotbalu, ideálně do našeho A - týmu.”

Vojtěch: “Relativně dobře. Týdenní mikrocyklus dorostu jsme téměř zachovali. Největší změny proběhly u žákovských kategorií. Cílem bylo propojit systém už od žákovských kategorií, zvýšit kvalitu pohybu všech hráčů a sjednotit testovací baterii. Nyní máme propojený systém zátěže napříč celou akademií. Věříme, že systematická práce nám pomůže vychovat co nejvíce hráčů s šancí do A - týmu.”

Jaký je vlastně váš běžný týden v porovnání s covidovým týdnem?

Jan:“Běžný týden je docela náročný. Ráno máme týmové posilovny. Dopoledne hřiště s B- týmem a odpoledne následují týmové tréninky s dorosteneckými kategoriemi. Když to srovnám s momentálním covidovým týmem, tak je to ale podobné. Díky tomu, že B- tým může trénovat, tak se dostaneme každý den na hřiště. Do toho píšeme tréninkové plány pro celou akademii, kdy nám hráči plní běžecké či posilovací tréninky a jednou týdně máme online ZOOM posilovnu.”

Vojtěch:“Můj běžný týden v normálním režimu vypadal tak, že jsem většinou měl 4 - 6x TJ denně + zranění hráči + individuály. Nyní mám týmový trénink fyzicky pouze s B týmem, avšak individuální TJ, zranění hráči, testování a individuální plány skrze XPS, ZOOMY atd. mě vytěžují více, než v běžném režimu.”

Každý jste tak trochu jiný “kondičák”, jak se tedy rodí vaše spolupráce? V čem tkví vaše síla jako dvojice, využíváte zkušenosti a silné stránky toho druhého? Jak?

Jan:“Vzhledem k tomu, že jsme oba dva bývalí atleti, tak máme podobný pohled na přípravu. Přechod k fotbalu je pro mě novinkou. Sbírám v tomhle ohledu zkušenosti a mohu je čerpat i od Vojty, který se trenérství věnuje již delší dobu a zároveň velmi dobře rozumí i fyzioterapii, což mi i v mnoha ohledech otevírá oči.”

Vojtěch:“Myslím si, že atletika nám dala do života určitý řád, mentální nastavení, důslednost, ale hlavně přístup. Díky tomu, že máme podobný názor na systematický přístup, Honza je otevřený všemu novému, ochotný se učit za pochodu a jeho práce ho baví, je to spolupráce, které si velmi cením. U GPS vidím v Honzovi potenciál, který díky jeho zkušenostem a myšlení z něho dělá člověka na ,,svém” místě.”

Jak funguje vaše spolupráce s kolegyní Zuzanou Sladkou, která má na starosti fyzioterapii?

Jan:“Komunikujeme spolu ohledně zraněných hráčů. Zuzka se o ně stará v první fázi zranění. Může jim poskytnout servis ve formě laserů, magnetů a cvičení a poté je nám může předávat do tréninkového procesu rekondice po zranění.”

Vojtěch: “Komunikace funguje dobře. Po provedení vyšetření a diagnostiky hráčů Zuzka vše zadává do XPS, popřípadě se se mnou spojí u komplikovanějších postupů. Hráč po zranění má vždy individuální přístup.”

Honzo, působíš u starších kategorií, kde máš na starosti GPS systém, jak využíváš tuto technologii?

Jan:“GPS systém využíváme na hlídání zátěže v tréninkovém mikrocyklu, abychom dodrželi zatížení, které máme nastavené. Dále nám to pomáhá při posuzování jednotlivých hráčů a jejich parametrů v tréninku či zápase. Pokud se nám nějaký hráč nezdá na hřišti, tak díky GPS systému hned víme, jak pracoval a můžeme mu okamžitě dát zpětnou vazbu, kterou máme podloženou jasnými čísly.”

Jakožto kondiční trenéři, máte za sebou již aktivní kariéru, nebo jste stále aktivní? Jakému sportu jste se věnovali/věnujete a popřípadě jaké úspěchy či zážitky jste zažili?

Jan:“Já mám již aktivní kariéru bohužel za sebou. Věnoval jsem se atletice, běhům na střední tratě. Byl jsem v 10 let v Dukle Praha. Mám několik titulů mistra republiky, zúčastnil jsem se několika mistrovství světa i Evropy. Za největší úspěch ale považuji bronzovou medaili z Evropy ze štafety 4x400m s Pavlem Maslákem, Patrikem Šormem a Honzou Tesařem, kterou jsme vybojovali v Bělehradě v roce 2017 a pak také to, že stále ještě držím česky halový rekord v běhu na 600m. Díky atletice jsem procestoval téměř celý svět úplně zadarmo, což s sebou nese zážitky na celý život.”

Vojtěch: “Aktivní kariéru jsem ukončil v roce 2014 ze zdravotních důvodů. Od roku 2008 do roku 2014 jsem se věnoval atletice, konkrétně nejkratšímu sprintu. Při studiích na SG Kladno jsem zkoušel víceboje, avšak skok o tyči neboli ,,tyčka” byla pro mě zlomová. Po maturitě jsme se s trenérem rozhodly specializovat na disciplínu, která bude v rámci desetiboje nejvíce bodovaná. Specializoval jsem se tedy pouze na hladký sprint, ačkoliv z pohledu genetiky ve světovém měřítku není možné uspět. Při studiích na FTVS UK jsem pozoroval vliv silového tréninku na rychlost přímo na sobě a svých svěřencích, zkoumal detaily tréninkového procesu a jeho vlivům na pohybový aparát a výkonnost v daném sportovním odvětví. Během let 2012 - 2014 jsem se dostal na 100m z 11,65s na 10,68s. Díky tomu jsem se mohl účastnit a vyhrávat různé závody, domácí i zahraniční mítinky, mistrovství ČR a jiné… Za největší úspěch asi považuji několikanásobný titul akademického mistra ČR v běhu na 100m, 200m a 4x100m. Mezi největší životní zážitky bych určitě zařadil závody s legendami světového sprintu jako K. Collins, Ch. Lemaitre, J. Gatlin, J. Vicaut a další…”