Marku, zdálo se, že jste měli zápas ve svých rukách. Bylo tomu tak? Možná to vše šlo podle plánu, ale nebylo to jednoduché. Až do konce jsme si museli dávat pozor, abychom nedostali gól a nedali jim ještě šanci zápas zdramatizovat.
V čem vlastně spočívá to kouzlo Slovanu v posledních týdnech? Já vlastně ani nevím. Snažíme se zkrátka hrát to, co nám řekne trenér, a zatím nám to vychází (úsměv). Velkou roli hraje právě nový trenér, ale také noví hráči, a vše nasvědčuje tomu, že jsme kolektiv jak má být. Každopádně je to pro nás všechny úspěch.
Jak moc důležitý byl vstřelený gól? Hrálo to velmi velkou roli. Soupeř byl doma hodně nepříjemný. Po pravdě jsem možná čekal, že budou tlačit trochu víc, i když ve druhé půli už si vytvořili docela tlak. Myslím, že jsme celý zápas odehráli velmi solidně, a měli jsme i více šancí. Jsem za to velmi rád. Když jsem přicházel do Slovanu, hlavně jsme se zachraňovali, na Evropskou ligu jsme skoro neměli myšlenky. A teď...
Jak sis užil místní atmosféru, nejen při zápase, ale také v noci na hotelu, kde skupinka fanoušků Hajduku dělala hluk? V noci jsem je ani nezaregistroval, vzal jsem si špunty do uší a neměl jsem s nimi problém. Naši fanoušci byli také skvělí a bylo je slyšet, ale to, co předvedli domácí, klobouk dolů. Něco takového jsem snad ještě nezažil. Bylo to prostě fantastické. Možná může Evropu mrzet, že mančaft s takovými fanoušky nepostoupil.
Máš nějakou představu, jaké soupeře bys nyní chtěl dostat v losu skupinové fáze? Naším cílem bude postoupit, takže taková mužstva, přes která je to možné. Když jsem hrál evropské poháry poprvé, tak jsem si hrozně přál Barcelonu nebo AC Milán, což se mi splnilo, Po té zkušenosti už jsme chtěli nějaké slabší týmy, abychom se třeba mohli podívat dál. Rozhodně si nepřeju nějakou skupinu smrti, rád bych v Evropské lize vydržel i do jara.
Slovan v předkolech čtyřikrát zvítězil, byl v této cestě podle tebe vůbec nějaký zádrhel? Ve Šmoně měli například soupeři velkou šanci za vyrovnaného stavu, Hajduk nám zase nastřelil břevno... Byly tu zádrhele a vše mohlo být také jinak, ale tou prací, kterou tým od léta odváděl, jsme si štěstí trochu naklonili na svou stranu. Říká se, že štěstí přeje připraveným.
Připomíná ti to trochu tvé cesty předkoly, které jsi absolvoval v Plzni? To už je trochu jiná kapitola. Plzeň je Plzeň, Slovan je Slovan. Každý zápas byl specifický. Když jsme hráli první zápasy doma, tak nevíte, jak moc můžete hru otevřít a jak moc hrát odzadu... Náš tým přeci jen neměl moc zkušeností s poháry. Nakonec to možná v součtu výsledků může opticky vypadat jednoduše, ale takové to rozhodně nebylo.
Čím to je, že si tolik změněný tým tak rychle sedl a hned je úspěšný? V tom je fotbal specifický. Můžete mužstvo budovat pět let a stejně se to nepodaří, jindy se tým posbírá za dva měsíce a hned je zajímavý. My jsme nad tím nechtěli nějak přemýšlet, prostě jsme situaci brali takovou, jaká je. Ještě nás čekají další těžké zápasy, nejen v lize, ale také v Evropě. Teď sice je co oslavovat, ale pořád jsou před námi další výzvy.
Když jsi do Slovanu přicházel, hned se ti stala drobná dopravní nehoda. Pamatuješ si, co jsi tehdy na tiskové konferenci říkal? Že to snad bude špatný začátek, ale dobrý konec. Ale já ještě nechci, aby byl něčeho konec (úsměv). Začátek byl velmi těžký. Nemluvím jen o té nehodě, ale také o těch třech ligových zápasech, které jsme tehdy prohráli, a mnozí ani nevěřili, že se ještě zachráníme. Nakonec jsme to jako kolektiv dokázali, vyhráli pohár a teď jsme v Evropě.
Představoval sis vůbec v té době, že za půl roku bude Slovan třetí v tabulce a ve skupině Evropské ligy? V koutku duše jsem na to samozřejmě myslel, ale bylo to velmi těžké. Když jsem seděl na schůzce s vedením Slovanu, něco takového jsem si představoval, ale prvních pár kol mě poněkud probralo ze snění. O to víc jsem rád, že jsme se zvedli a že se vše otočilo. Těší mě to za celý mančaft, který je podle mě zdravý a ještě neřekl poslední slovo.
