Jak jste si utkání v dresu staré gardy užil? Bylo pro mě překvapením, že vůbec budu hrát. Před pár dny jsem oslavil osmapadesáté narozeniny, tohle je pro mladší. Přes padesát tu moc kluků nebylo. Ale na staré gardě se den před zápasem asi čtyři hráči zranili, takže mi řekli, ať s nimi alespoň symbolicky zaskočím. Odpověděl jsem, že dobře, že odehraju dvakrát dvě minuty. Byl jsem tam nakonec trochu déle a velmi jsem si to užil. Přišlo se podívat dost diváků, kotel vytvořil skvělou kulisu. Já navíc hned v první minutě udělal jeden skluz, myslím, že se to divákům líbilo. (úsměv)
Byla to vaše premiéra? Za starou gardu hrávám pravidelně už čtrnáct let. Hrál jsem i pár mezinárodních zápasů, proti Walesu, Němcům, Polákům nebo Rusům... Ale tady na stadionu U Nisy to pro mě skutečně byla tuším premiéra.
Letadlo týmu soupeře se zpozdilo, utkání tedy začalo o hodinu později a soupeř do zápasu naskakoval téměř z autobusu. Ovlivnilo to nějak celé utkání? Nás to nemohlo rozhodit, nikam jsme nespěchali. Akorát diváci byli trochu nervózní, protože dorazili na šestou, neměli jsme jim to zpoždění jak sdělit. Ale jsme rádi, že počkali a vytvořili skvělou kulisu, zkrátka se jen začalo později. Pak jsme si na to museli posvítit, zahráli jsme si pod umělým osvětlením, jinak by se hrálo bez něj.
Co jste říkal na kvalitu soupeře? Soupeř byl výborný. Měli jsme z nich obavy. Kdybych měl na hřišti vydržet déle, těžko bych je tam na lajně honil, od toho tu máme mladší. Byl jsem rád i za těch pár minut. V závěru jsme si vytvořili drtivý tlak. Škoda, že to nevyšlo tolik Honzovi Nezmarovi. Měl spoustu šancí, ale nedal gól. Tak to někdy chodí. Naštěstí to zachránil Martin Jánošík a byla z toho alespoň remíza.
Jaké to pro vás vlastně bylo, zahrát si například po boku kolegy Jana Nezmara a dalších bývalých fotbalistů Slovanu? Je to pěkné. Jednou jsem si s nimi už zahrál propagační zápas po mistrovské sezoně. V noze to pořád mají. Jsou to fotbalisti, my jsme tam jen takový přívažek, který je může doplnit. Fotbal nikdy nezapomenou, to je na nich vidět. Vedle Papouška, Holeňáka, Nezmara nebo Janů se hraje vždy výborně.
Jaké jste měl na hřišti úkoly? Já měl za úkol spíš hlídat zadek, ale věděl jsem, že když udělám nějakou botu, je za mnou Míra Holeňák a zatáhne za záchrannou brzdu. Dal mi míč, když jsem byl volný, a já věděl, že když na mě někdo půjde, můžu mu to v klidu odevzdat.
Při odchodu ze hřiště jste si vysloužil potlesk, zažil jste i závěrečnou děkovačku. Jak jste si to užíval? To byla moje úplná premiéra. Bylo to od fanoušků moc hezké.
Čekají vás ještě další podobné zápasy, nebo se jednalo o jednorázový záskok? Nevím. V tomhle věku může být každý zápas poslední. Jakýkoliv úraz by mě definitivně zastavil, už bych se na hřiště nevrátil. Zdraví je přednější. Ale se starou gardou si každou středu rád chodím zahrát. Dnes už tomu říkám spíš zrychlená chůze, než běh, ale člověk se zapotí, pohádá se s nimi, pokope, vynadává... Je potřeba, aby nervy nějak šly z těla ven. (úsměv).
Nyní ještě k dění v klubu. Sezona A-týmu skončila před několika dny, jak ji hodnotíte? Podzimní část byla velmi dobrá a úspěšná, dařilo se nám i v Evropské lize. Po zimě nám nikdo moc nevěřil, ale když se podíváte na jarní tabulku, jsme tam tuším na druhém místě. Z tohohle pohledu bylo jaro nesmírně úspěšné. Pohárovou Evropu jsme si zajistili už tři kola před koncem, což normálně nebývá zvykem. Kluci zaslouží pogratulovat a hlavně poděkovat.
Zatímco hráčům začalo volno, vám se teď ve vedení nejspíš rozjelo nejrušnější období roku? Tak je to každý rok. Hráčům skončí sezona, odjedou na dovolenou a následuje určité provětrání kabiny. Když kluci hrají výborně, dostávají různé nabídky. Kdyby se nám nedařilo, nabídky by nepřicházely, ale když se probojujete do Evropy, jsou vidět... Tak to zkrátka je. Oni se u nás vykopou, udělají si jméno a chtějí se posunout dál. Přijdou noví hráči, kteří se zase vykopou a tak stále dokola. Stále se svým způsobem začíná znovu.
Jak vnímáte jako ředitel klubu spekulace kolem změn v kádru, které se poslední dobou různými kanály šíří? Fanoušek má právo říct si svůj názor. Jestli je to spekulace nebo pravda, to vždy ukáže teprve čas. To, co se říká, v daný moment pravda nemusí být, ale také může být. Co jeden den neplatí, může další den platit. Tak to ve fotbale chodí.
Řadě hráčů končí hostování, jak složité bude tuto situaci řešit? Naší prioritou je těch změn provést co nejméně, ale není to tak jednoduché. Nemáme to zcela ve svých rukách. Na některé hráče má mateřský klub právo a my musíme jednat, abychom je udrželi. Vždycky je to jednání tří stran, klub A, klub B a hráč. Teprve když se všechny strany dohodnou, tak hráče udržíme. Ale opakuji: naším cílem je těch změn mít co nejméně.
